Ve druhé polovině třicátých let došlo po několika letech krize k mohutnému rozvoji československého sportovního letectví. Částečně za to mohla také nová politická situace po nástupu nacismu v sousedním Německu, na kterou náš stát reagoval různými programy na posílení brannosti. Všeobecně známé je propagační heslo „Vzduch je naše moře“ nebo akce „1000 pilotů republice“. Jedním z málo známých programů té doby byla také podpora leteckých aktivit na středních průmyslových školách, která cílila na rozvoj zájmu o letecké obory mezi mladou generací.

Ministerstvo školství tehdy zorganizovalo ve dnech od 9. do 19. dubna 1935 v Praze kurz o letectví pro profesory, odborné učitele a dílenské mistry průmyslových škol. O odbornou stránku akce se postaral Plachtařský odbor ústředí Masarykovy letecké ligy (MLL) . Účastníci kurzu byli seznámeni se základy aerodynamiky a stavby bezmotorových letadel. Na programu byly také exkurze do leteckých továren a návštěva plachtařského střediska na Rané u Loun, kde bylo možno se v praxi seznámit se základy plachtařského výcviku. Jak je vidět, kurz byl pojat opravdu komplexně a přinesl své výsledky. Účastnili se jej totiž nepochybně kompetentní zástupci průmyslových škol, neboť následně byla pod jejich vedením organizována na jednotlivých školách opravdu bohatá letecká činnost. Jen stavba kluzáků typu Skaut Standard byla zahájena studenty ve školních kurzech na 29 průmyslových školách po celé republice. Potahové plátno všem školám přitom měla vyrobit a dodat Státní textilní průmyslová škola v Brně.

Ve školním roce 1935/36 byly tedy také na státní čsl. průmyslové škole v Moravské Ostravě – Vítkovicích otevřeny tříměsíční kurzy o letectví, zaměřené především na konstrukci a stavbu letadel a letecké motory. V dalším roce pak k těmto kurzům přibyly další, zaměřené na pilotní výcvik. Tyto odborné kurzy byly přístupné i širší veřejnosti, čehož využili hlavně členové místních skupin MLL a Ostravského aeroklubu. A naopak mnozí žáci po absolvování teoretických kurzů na škole pokračovali v praktickém pilotním výcviku u MLL nebo v Ostravském aeroklubu. Jak již bylo zmíněno, tak v rámci kurzů probíhala ve školních dílnách také stavba letadel. Vítkovická průmyslovka byla v této činnosti jedna z nejaktivnějších. Zatímco na většině škol byly postaveny jednotlivé kusy kluzáků Skaut Standard, v Ostravě nabrala letecká výroba nebývalých rozměrů. Studenti dokázali ve školních dílnách postavit do konce školního roku 1935/36 celkem tři kluzáky typu Skaut, kluzák MOV Káně a ve školních dílnách našli zázemí také členové MLL, kteří zde postavili motorizovaný dvoumístný školní větroň EL-2M Šedý vlk. V následujícím roce se bilance postavených letadel zvýšila o další kluzáky Skaut, kterých zde bylo do roku 1939 vyrobeno celkem osm.

K této mimořádně plodné letecké činnosti na vítkovické průmyslovce nepochybně přispěla nejen aktivní podpora vedení školy v čele s ředitelem ing. Čihákem, ale také fakt, že v řadách učitelského sboru se nacházel také fundovaný odborník. Tím byl prof. ing. Oldřich Mayer, shodou okolností rovněž bývalý absolvent strojního oboru vítkovické průmyslovky z roku 1924. O. Mayer poté vystudoval ČVUT v Praze a působil, mimo jiné, také v leteckých továrnách Aero, Zlín a Letov. Ve Zlíně se podílel na vývoji a zalétávání zde vyráběných kluzáků, které navrhoval jeho bratr František Oskar Mayer. V Letovu pak postavili posluchači ČVUT podle Mayerova návrhu závodní větroň s označením MO-9. Od září 1935 pak O. Mayer nastoupil jako středoškolský profesor na průmyslové škole v Moravské Ostravě – Vítkovicích.

Školní kluzáky typu Skaut Standard byly stavěny podle plánů vydaných ústředím MLL. Jednalo se o vylepšenou variantu kluzáku Skaut, který navrhl ing. Jaroslav Šlechta. Ostravské kluzáky Skaut sloužily k základnímu pilotnímu výcviku mladých letců na svahu Svinec u Starého Jičína. Svahové letiště Svinec bylo vybudováno za spolupráce vítkovické průmyslovky a místního plachtařského odboru MLL. První pilotní kurz zde byl zahájen o prázdninách 1938. Na letišti byl postaven prostorný hangár s přilehlými ubikacemi pro žáky, ale dalšímu úspěšnému rozvoji bohužel zabránil zábor pohraničí na podzim 1938.

Dalším postaveným kluzákem byl typ MOV Káně koncepčně podobný typu Skaut. Významný je ale především tím, že se jednalo o typ, který byl na ostravské průmyslovce nejen vyroben, ale také navržen prof. ing. Oldřichem Mayerem. Ten také provedl na kluzáku první zkušební lety dne 28. listopadu 1935 na tehdy novém letišti v Moravské Ostravě – Hrabůvce.

Posledním typem postaveným ve zdejších dílnách byl dvoumístný větroň konstruktéra Ludvíka Elsnice EL-2M Šedý vlk. Stavba tohoto stroje byla sponzorována majitelem obchodních domů ASO Josefem Anderem. Dřevo dodala firma Gajovský, nátěr pak obstarala autolakovna Peters. 28. června 1936 byl hotový větroň slavnostně pokřtěn na Masarykově náměstí v Ostravě jménem ESO, které pak nesl napsáno na trupu. Větroň byl nejprve motorizován pomocným motorem Blackburn, jenž byl později nahrazen dvouválcem Walter Atom.

Mimo tyto létající větroně byly v majetku průmyslovky také další letadla jako učební pomůcky. V roce 1936 byl získán pro potřeby školy již zmiňovaný větroň MO-9 a Ministerstvo národní obrany darovalo ústavu dokonce vyřazený vojenský dvouplošník Aero Aš-11.

Letecké kurzy tedy nepochybně svůj účel splnily a přivedly k letectví nejednoho budoucího pilota či leteckého technika. Mimoto měly velký propagační význam mezi širokou veřejností, protože o úspěších studentů pravidelně informoval místní dobový tisk. Lze jen litovat, že následující vývoj světových událostí další činnost násilně zastavil a po válce již na slibný začátek nebylo navázáno.

autor Tomáš Rusek

Prameny:
Adéla Divišová: diplomová práce „Život a práce ing. dr. tech. Oldřicha Mayera“, Ostravská universita – katedra historie 1999
Ladislav Vejvoda: Na Křídlech větru; Svět křídel 2010, ISBN 978-80-86808-83-3
Letectví, 1936/1
Polední deník, 1938/43
Fotografie z archivu SPŠ Ostrava – Vítkovice